Je mi 51 let, mám dvě malé děti – devítiletou holčičku a pětiletého kluka. Bydlím v domě po prarodičích v Hodoňovicích na Kamenci. Jsem aktivním členem mysliveckého spolku v Bašce a někteří mě znáte také z akcí pořádaných obcí.

Pracuji jako vedoucí provozu v nedaleké firmě ve Starém Městě. Předtím jsem 12 let působil v TS a.s. v oblasti technické správy.

Určitě nejsem člověk typu „studený čumák“. Mám rád společnost, rád se bavím s lidmi a snažím se je motivovat a občas i pobavit.

V současné době jsem také členem zastupitelstva. Ke kandidatuře mě před čtyřmi lety přivedla naše bývalá a podle mě skvělá paní starostka Irena Babicová. Oslovila mě, zda bych nechtěl kandidovat společně s ní. Je to člověk, kterého si nesmírně vážím, a protože jsem za ní viděl práci, ne jen slova, nemohl jsem říct nic jiného než ano.

Jako otec dvou malých dětí bych chtěl, aby se naše obec rozvíjela tak, aby na ni jednou mohly být hrdé. Aby tady chtěly žít, založit své rodiny a neměly důvod odcházet jinam.

Jako myslivec a člověk, který se profesně věnuje provozu a správě, zároveň vím, že majetek potřebuje pravidelnou a odbornou péči. Obecní majetek je nás všech a podle toho bychom se k němu měli chovat.

Mým cílem je, aby naše obecní budovy a další majetek byly v dobrém stavu a prostředí, ve kterém žijeme, zůstalo zelené, upravené a příjemné pro nás všechny.

Jsem rodák z Kunčiček u Bašky, narodil jsem se v roce 1983 a jsem hrdým otcem dvou sportovně založených dětí. Již řadu let pracuji u Policie České republiky, kde jsem si osvojil odpovědnost, disciplínu a schopnost řešit i náročné situace. Ve volném čase se věnuji sportu, domácímu kutilství a času strávenému s rodinou. Na obci Baška mi záleží – je to můj domov a místo, kde chci přispět k tomu, aby se nám všem žilo ještě lépe.

Jmenuji se Lumír Jiříček, je mi 42 let. Blízký vztah k Bašce mám už od středoškolských let a před 14 lety jsem se sem přistěhoval za svou manželkou, která je rodačkou z Bašky. Společně zde vychováváme naši dceru. Baška se tak pro mě dávno stala skutečným domovem – místem, kde žije moje rodina a kde mi rozhodně není jedno, co se kolem nás děje a jakým směrem se naše obec bude ubírat.

Profesně jsem řidič z povolání a pracuji v automobilové logistice. Vedle zaměstnání se věnuji také podnikání. Vybudoval jsem projekt, který se zaměřuje na grafické služby pro realitní trh.

Možná je to trochu profesní deformace řidiče, ale nemám rád, když se dlouho stojí na místě. A platí to i mimo silnici. Když vidím problém, přirozeně přemýšlím nad tím, jak ho vyřešit a jak věci posunout dopředu.

Zkušenost zaměstnance i podnikatele mi umožňuje dívat se na řadu věcí z různých úhlů. Znám každodenní realitu zaměstnance a zároveň vím, co znamená nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Naučil jsem se, že svět není černobílý a že dobré řešení často najdeme až tehdy, když jsme ochotni vyslechnout i člověka, který má jiný názor než my.

Zkušenosti s řešením problémů, komunikací s lidmi a správou společných záležitostí mám také jako bývalý předseda SVJ. A kdo si někdy předsednictvím SVJ prošel, ten asi potvrdí, že najít společnou řeč mezi více lidmi může být někdy náročnější než samotná oprava domu. Tato zkušenost mě naučila, že není možné zavděčit se všem. Je ale možné s lidmi otevřeně komunikovat, vysvětlovat svá rozhodnutí, hledat kompromisy a převzít za výsledek odpovědnost.

Ve svém volném čase se věnuji podpoře vedení místního fotbalového klubu. Díky tomu vidím, kolik dobrovolné práce, času a energie stojí za tím, co ostatní často vnímají jako samozřejmost. A nejde jen o fotbal. Vážím si každého, kdo věnuje svůj čas sportu, kultuře, spolkům, dětem nebo jiné činnosti, která pomáhá vytvářet skutečný život v naší obci.

Velkým tématem je pro mě podpora dětí a mládeže. Jako táta jsem přesvědčený, že právě mladé generaci musíme vytvářet dobré podmínky pro sport, zájmové aktivity i obyčejné setkávání. Chci, aby děti měly důvod být na místo, kde vyrůstají, hrdé. Aby jednou neříkaly jen „tam jsem vyrůstal“, ale třeba také „tam chci žít“.

Rád bych, abychom se na naši obec dokázali dívat jako na jeden společný celek. Bez ohledu na to, o jakou její část se jedná, kde kdo bydlí, jakému sportu fandí, který spolek podporuje nebo čemu se věnuje ve volném čase. Obec nemůže fungovat stylem „my a oni“. Jsme jeden domov a každá jeho část, každá generace i každá smysluplná aktivita si zaslouží férový přístup.

Stejně důležitý je pro mě odpovědný přístup k obecním financím. S majetkem a penězi obce je potřeba nakládat s péčí řádného hospodáře, protože jsou to peníze nás všech. Smyslem dobrého hospodaření podle mě není jen hromadit peníze na účtu, ale rozumně je využívat tam, kde skutečně zlepší život našich obyvatel. Investice by měly být promyšlené, mít dlouhodobý smysl a přinášet obci skutečnou hodnotu. Odpovědně hospodařit ano – ale nikdy na úkor lidí, pro které obec především existuje.

Nejsem zastáncem kritiky pro kritiku. Říct, že něco nejde, bývá často ta nejjednodušší možnost. Mě mnohem víc zajímá otázka: „Jak by to šlo?“ Ne vždy se řešení podaří najít hned a určitě se ne vždy všichni shodneme. To je normální. Důležité je nezůstat stát na místě.

Do NÁŠ DOMOV jsem se zapojil proto, že mi není lhostejné, kam bude Baška v dalších letech směřovat. Nechci rozdávat velká slova ani slibovat nemožné. Chci nabídnout svůj pohled, životní zkušenosti, energii a hlavně ochotu naslouchat a hledat konkrétní řešení.

Věřím v otevřenou komunikaci, odpovědnost, férovost a zdravý selský rozum. Obec podle mě netvoří jen úřad, rozpočet nebo jednotlivé místní části. Tvoří ji především lidé, kteří v ní žijí.

A právě o nich by podle mě měla být komunální politika.

Chceme dělat věci trochu jinak. Méně „to nejde“ a více „pojďme se podívat, jak by to šlo“.

Proto jsem součástí NÁŠ DOMOV.

Jmenuji se Jan Kramosil, je mi 40 let a s manželkou a třemi syny žijeme v Kunčičkách u Bašky. Kluci chodí do ZŠ Baška, takže kolem školy se točí docela velká část našeho rodinného života.
Pracuji jako záchranář u Zdravotnické záchranné služby ve Frýdku-Místku. Je to práce, která mě naučila nepanikařit, když je problém, rychle se rozhodovat a hlavně pomoci tam, kde je zrovna potřeba.
Možná mě někteří znáte také z Klubu rodičů. Jsem jeho dlouholetým členem a rád pomáhám při akcích pro děti a rodiče. Když je potřeba něco nachystat, odnést, postavit nebo uklidit, většinou se někde motám kolem. 😊 Aktivní jsem také v Lyžařském vleku Visalaje TJ Sokol Staré Město.
Když mám volno, nejraději sportuji. Ke sportu vedu i své tři kluky, takže o pohyb u nás doma opravdu není nouze. A když zrovna nejsme někde na sportu, čeká mě dům a zahrada – tam práce nikdy nedojde.
V obci bych se chtěl věnovat hlavně tomu, čemu rozumím i ze své práce – péči o lidi. Rád bych prosadil obecní terénní zdravotní a pečovatelskou službu. Máme mezi sebou seniory, nemocné nebo lidi po operacích, kteří potřebují pomoc doma, a jejich rodiny často složitě hledají, kdo jim ji zajistí.
Byl bych rád, kdybychom se v tomto dokázali o naše lidi postarat sami a nebyli odkázaní jen na to, zda bude mít volnou kapacitu služba odjinud.
Když člověk potřebuje pomoc, měl by ji dostat co nejblíž. A doma je přece doma.